O vnitřních stylech wushu

Rozhovor s mistrem Zhai Fengem o vnitřních stylech a o starobylém bojovém umění taijiquan

.

Snad každý, kdo cvičí taijiquan, u nás známé možná více pod počeštěným názvem jako „tajči“, se opakovaně setkává se stejným dotazem: „Taijiquan, to jsou takové ty pomalé pohyby? Ale to snad ani není moc cvičení, že? To přece nemůže být ani trochu namáhavé.“ Odpověď, že taijiquan je především bojové umění, proto často vyvolává velké překvapení. Jak to tedy s tímto bojovým uměním doopravdy je?

Často se setkáváme s pojmy taiji a taijiquan. Je mezi těmito pojmy rozdíl?
Termín taiji je obecnější, poprvé se objevil v Knize proměn ve Velikém komentáři. Jeho význam je „nejvyšší, nejkrajnější, absolutní, jediný“. Je to filozofický pojem, který se využívá v různých oblastech. Taijiquan má užší význam, je to název bojového stylu. Znak quan v tady označuje bojové dovednosti beze zbraní, tj. holýma rukama. Spojením pojmů taiji a quan se tedy označuje specifický bojový systém, který se řadí mezi takzvané vnitřní styly, neijiaquan. Vychází z tradičního čínského pojetí proměn jin a jangu.

Co znamená označení „vnitřní styl“?
„Vnitřní“ v pojmu „vnitřní styly“ znamená vnitřní princip, vnitřní smysl, vnitřní energie čchi. To znamená, že vnitřní styly vychází z tradičního čínského vnímání těla, z učení o vnitřních energetických drahách. Jsou to bojové styly, které se zaměřují především na cvičení mysli a vnitřní energie. Tzv. „vnější styly“ kladou naopak větší důraz na trénink fyzické formy, těla. Říká se, že vnitřní (styly) tříbí esenci, čchi a ducha; vnější (styly) cvičí šlachy, kosti a povrch těla. Pokud ovšem chce někdo dosáhnout vyšší úrovně, musí ve skutečnosti trénovat vnitřní i vnější zároveň.

Proč a jak působí cvičení taijiquan zdravotně?
Můžeme obecně říct, že důležitými tréninkovými metodami vnitřních stylů je tzv. „pěstování čchi“ a „zprůchodňování drah“. V průběhu cvičení taijiquan se klade důraz na vedení čchi myslí (yi yi ling qi) a čchi pak rozhýbává tělo (yi qi yun shen). Čchi i krev takto pronikají do každé části těla, což přináší i příznivé zdravotní účinky. Kromě toho by měl cvičenec udržovat nezaujatý a vyrovnaný stav mysli a měl by tomu odpovídat i jeho projev. Při cvičení taijiquan se necvičí pouze tělo, zdokonaluje se také mysl a myšlení, což ještě víc posiluje zdravotní účinek. I když se trénink dělí na několik aspektů, např. na sestavy, práci ve dvojicích, práci s čchi apod., což se u různých škol může lišit, společným rysem jsou měkké, kruhové a plynulé pohyby vedoucí ke zprůchodňování drah, harmonizaci čchi a krve, vyživování orgánů, posilování šlach a kostí.

Proč se ale zdravotní stav některých lidí, kteří cvičí taijiquan celkem dlouho, nijak zvlášť nemění?
Každý sport má příznivé zdravotní účinky, třeba běh. Toto je spíše otázka způsobu, jakým člověk cvičí, tj. jestli cvičí správně. Taijiquan má v porovnání s jinými druhy sportu specifický účinek, protože se řídí specifickými vnitřními principy a neklade důraz pouze na vnější formální provedení. Zde je důležitá také otázka doby, jak dlouho se člověk taijiquan věnuje. Někteří lidé si myslí, že stačí zacvičit si s mistrem dvě hodiny týdně a budou zdraví. Takto to ale nefunguje. Běžné kurzy jsou časově omezené. Mistr může pouze studenty vést k tomu, aby zvládli základní principy, může pouze vysvětlit smysl pohybů. Je však důležité, aby si studenti ve volném čase cvičili sami. Pouze takto mohou dosáhnout posílení zdravotní kondice. Kromě toho na základě zvládnutí správného způsobu cvičení při dlouhodobém a vytrvalém každodenním tréninku je nutná určitá doba, než se změní tělesná konstituce. Podle individuálních daností může být tato doba u každého jiná. U někoho to budou možná tři měsíce, u někoho půl roku. Myslím, že mnozí studenti, kteří taijiquan vytrvale cvičí, již mají s tímto nějaké zkušenosti.

Jaký styl byste doporučil člověku, který chce začít se cvičením wushu?
Když budu soudit podle skupiny lidí, se kterými se v poslední době setkávám, většina cvičí hlavně pro zdraví. Dospělým studentům, tj. nad 18 let, kteří s cvičením teprve začínají a u kterých je již těžké změnit tvárnost a pružnost těla, doporučuji spíše vnitřní styly, především taijiquan, cvičení neomezené věkem. Pro ty, kteří se chtějí učit i sebeobranu, doporučuji xingyiquan. Co se týče volného boje, sanda, trénuje se vyloženě kvůli bojovému využití a není vhodný pro starší věkovou kategorii. Teenagerům doporučuji začít vnějšími styly, u nás nejrozšířenější tzv. shaolin, s důrazem na fyzický trénink, a pak postupně přejít na vnitřní styly.

zdroj: časopis Duha

Česká asociace taijiquan

Vytvořeno službou Webnode