Naše škola tchaj-ťi

Pane Steigře, vy jste učitelem tchaj-ťi již řadu let, řeknete nám něco o vaší škole?

Naše škola je členem České asociace baguazhang a taijiquan. Kluby, nad kterými mám osobní dohled, jsou v současnosti v Teplicích, Ústí nad Labem, Litvínově, Chomutově, Litoměřicích, Děčíně, Lounech a Podbořanech. Náplň našich kurzů tvoří především čínská cvičení čchi-kung pro zdraví a cvičení tchaj-ťi čchüan, které má širší využití. Cvičení čchi-kung jsou jednoduché soubory relaxačních a protahovacích pohybů, spojených s vnitřním soustředěním. Umění tchaj-ťi čchüan je o něco složitější k naučení, avšak je velmi pestré a zajímavé. Na základní úrovni se student tchaj-ťi učí pracovat se svým tělem, takže jeho pohyby se stávají uvolněnými, ladnými a přináší mu zlepšení kondice a zdraví. Na hlubší úrovni pak získává znalost a schopnost sebeobranné stránky tohoto umění. V poslední fázi student tchaj-ťi čchüan rozvíjí aktivně svůj duševní potenciál, což by mělo být skutečným cílem každého zájemce o tchaj-ťi.

Můžete nám říci něco o zdravotních účincích?

Já sám jsem měl například díky nevyváženému sportování problémy s páteří a také s koleny. Od té doby, co se věnuji tchaj-ťi čchüan mě záda nebolí a kolena se také zklidnila, i po operaci menisku mohu nyní cvičit tak, jako předtím. Cítím se skvěle. Také moji studenti mi neustále dokazují sami na sobě, jak jim tchaj-ťi pomáhá. Nejčastěji se mi svěřují s ustoupením bolestí hlavy, s lehkým překonáváním depresí a také s formováním postavy. Ale občas se v kurzu vyskytne i někdo s vážnými zdravotními problémy. Takoví lidé jsou často velmi překvapeni, že jim dovolím v rámci možností navštěvovat naše kurzy. Při neustálé péči jejich lékařů pak pociťují v tchaj-ťi velkou podporu, zlepšení celkového stavu i značnou vnitřní vzpruhu.

Jak jste se vlastně dostal ke cvičení tchaj-ťi čchüan?

Poté, co jsem se v ranném mládí postupně seznámil s převážně japonskými styly sebeobrany, jako jsou karatedó, džú-džucu, kendó a aikidó, jsem zatoužil poznat také čínské styly, protože jsem věděl, že v Číně je tradice bojových umění velice dlouhá a slavná. Dokonce i japonští mistři minulosti a současnosti neustále čerpají z čínských škol svou inspiraci; Čína je skutečnou velmocí bojových umění, je tu nepřeberné množství stylů a škol tradičních i moderních wušu. V Čechách tato umění nejsou tolik rozšířená jako například japonské džudó nebo karatedó. Měl jsem tedy příležitost setkat se s  tchaj-ťi čchüan teprve potom, co jsem se na čas odstěhoval do Prahy a musím říci, že mi učarovalo natolik, že jsem se díky mistryni Čaj Ťün nakonec vydal i do samotné Číny, abych tuto kolébku tchaj-ťi čchüan lépe poznal.

V čem je podle Vás tchaj-ťi čchüan lepší než jiná cvičení?

Zaprvé může se mu věnovat každý, kdo má zájem. Nerozhoduje věk ani zdravotní stav. Každý, kdo je schopen obyčejné chůze, je také schopen cvičit tchaj-ťi čchüan, protože to zpočátku není fyzicky příliš náročné cvičení. Zadruhé tchaj-ťi čchüan je velice pestré a zábavné, obsahuje cvičení sólových sestav beze zbraně i s tradičními zbraněmi, cvičení s partnerem, cvičení s hudbou a mnoho dalšího. Další výhodou tchaj-ťi čchüan je, že je vyvážené a blahodárně působí na celé tělo. Na rozdíl od mnoha druhů sportu tělo nepřetěžuje. Tchaj-ťi by ale nemělo být chápáno jako pouhý pohyb nebo sport, nýbrž jako umění, kde se duch vyjadřuje skrze vnější formu. Největším jeho plusem je, že umožňuje těm, kteří to s ním myslí skutečně vážně, duševní a spirituální rozvoj.

Promiňte, ale tohle mne vždy zajímalo. Znám např. několik karatistů, kteří cvičí již řadu let, mají vysoké technické stupně a přesto žádný z nich mi nepřipadá duchovně zralejším. Čím se liší výcvik v tchaj-ťi např. od tréninku v karate?

Trénink v tchaj-ťi je velmi odlišný. Tchaj-ťi čchüan je takzvané vnitřní nebo též wutangské bojové umění. Vnitřní se mu říká proto, že jeho základem je práce s vnitřní silou (čchi) a s takovými psychosomatickými prvky jako jsou relaxace, dýchání, koncentrace a vizualizace. Na rozdíl od ostatních, tzv. vnějších stylů, kde je pro úspěch rozhodující fyzická zdatnost, síla, rychlost a razantnost provedení, v  tchaj-ťi čchüan  je „bojový duch“ spíše na překážku. Wutangským se tchaj-ťi nazývá proto, že pochází z oblasti pohoří Wutang v Číně, kde je centrum taoistických umění. Umění tchaj-ťi čchüan je založené na principech harmonie a souladu s protivníkem i se sebou samým. Jeho studenti se učí jednat nenásilně, rozvíjí cit, vnitřní sílu a vnitřní klid namísto útočnosti a agresivity. Velmi ale záleží samozřejmě na konkrétním člověku, jak poctivě k tréninku přistupuje atd.

Můžete být konkrétnější?

Například ten, kdo studuje tchaj-ťi čchüan vážně, nikdy sám neútočí a nikdy ani nezahájí první pohyb, pokud už sebeobranná situace nastala. Namísto toho, aby se snažil být rychlejší a silnější než soupeř, snaží se student tchaj-ťi zůstat klidný, vyčkávat, vnímat soupeřovu čchi a dokonale se mu přizpůsobit.

Student tchaj-ťi také nemá za cíl soupeře v boji zničit. Mentální postoj tchaj-ťi je orientován k harmonii a míru, ne k agresivitě. Všechny techniky tchaj-ťi čchüan jsou postavené tak, aby soupeř nebyl s to nás zranit, a ve většině případů není nezbytné, aby došlo ke zranění na žádné straně… Zvládnout však toto umění v dostatečné míře, aby nám fungovalo tak jak má, není snadné. Proto záleží na každém jednotlivci zvlášť, kolik úsilí do tréninku vloží. Námaha a čas se však opravdu vyplatí, protože díky výcviku v tchaj-ťi čchüan se můžete stát neohroženými bojovníky, fyzicky i duševně zdravými a duchovně osvícenými lidmi.

Máte nějakou příhodu z vlastní zkušenosti?

Například kdysi před lety, to jsem ještě studoval, jsem šel s kamarádem ven do parku. Cestou jsme potkali partu z naší školy, chodili o třídu výš, ale znáte to, nebyli to zrovna slušňáci. Očividně se nudili a napadlo je, že si na nás vyzkouší svou sílu. Vypadalo to, jakoby šli přímo z hospody, nebo z kina, protože jeden z nich se nedokázal vůbec ovládat a zkoušel nás ohromit svými kopy s otočkou do vzduchu à la van Damme. Nejprve se nás pokoušeli vyprovokovat svými urážkami, ale když viděli, že ani jeden z nás na to nereagujeme, přistoupil jejich „kápo“ ke mně a zasadil mi ránu pěstí přímo na solar. Ani jsem nestihl uhnout, nicméně moje schopnost soustředit sílu v břiše mi postačila k tomu, abych ránu ustál bez pohnutí. Nehnul jsem doslova ani brvou. To úplně stačilo. Nikdo z nich zřejmě nedokázal pochopit, jak je možné, že se mnou tak drsný útok jejich hlavního „hrdiny“ nic nedělá, a tak raději všichni zmizeli. Od té doby si na nás už nikdy nedovolovali.

Máte nějaký „tajčistický“ sen?

Mým snem je, aby existovaly kluby tchaj-ťi v každém městě naší republiky, v každé základní či střední škole. Každý by měl mít již od mládí možnost poznat toto úžasné umění. Zatím je u nás tchaj-ťi pro mnohé ještě velkou neznámou. Chtěl bych, aby lidé věděli o tchaj-ťi čchüan více, aby se pojem tchaj-ťi nebo tajči dostal do našich slovníků podobně jako například jóga nebo džudo. Věřím, že tchaj-ťi čchüan si to zaslouží právě proto, že toho může mnoho nabídnout.

Děkuji Vám za rozhovor.

Já vám také děkuji. Nashledanou.  

 

Více o tom, jak probíhají kurzy a co se v nich naučíte, čtěte ZDE.

 

Česká asociace taijiquan

Vytvořeno službou Webnode